Káva může mít sebelepší chuť a ve špatné společnosti zkrátka chutnat nikdy nebude. Naopak může mít vážně hrozný kyselý nádech a na velmi příjemném setkání se může stát chutným nápojem.
Jsou kávy, na které se těšíme, z jiným máme obavy a mohou být oprávněné či neoprávněné. Jsou kávy první, na které s úsměvem vzpomínáme, jsou i takové, ze kterých máme velmi dlouho hořkou pachuť v ústech.
Je šest hodin ráno, budík začne hrát svou líbivou melodii, na znamení mého vstávání z postele. Přešourám se poloslepá do kuchyně a sednu si do pohodlného křesla, které jako by mě doslova lákalo k posezení. Cítím, jak mi pomalu startují základní funkce. Dívám se na svůj kávový hrníček, který doslova touží po chvíli, kdy jej pod okraj zaplní lahodná káva bez příměsi čehokoliv jiného. Ten první pomalý hlt, kdy se rty dotknou husté pěny a plná chuť se rozprostře v ústech.
Dva roky mi trvalo, než jsem našla ten pravý hrnek na svou kávu, ideální velikost, dokonalé ouško, skvělá barva. Nedokážu si představit pít kávu doma z jiného hrnku a rozhodně nebude k dispozici návštěvám.
Druhá káva následuje v práci, jak jinak. Za přítomnosti kolegů, kdy sarkastický humor tak nějak startuje každého z nás. Ranní pravidelná dávka zvedání tlaků. Káva tak trochu nedobrá, mírně nakyslá s pocitem naředěnosti. Kdyby nebyla říznutá vodou, byla by pravděpodobně dost nepitelná. Někdy se odporem doslova oklepu, když slyším otázku mířící ke mně, zda si nedám kávu. Pochopitelně že blížící se termín výplat zmírňuje ironické ranní diskuze.
Dovolím si odbočit. Dostali jste někdy nabídku na kávu v kavárně s termínem za tři roky? V kavárně, kde jste se svou spřízněnou duší s největší pravděpodobností v dávné minulosti i setkali, možná se i pohledy střetly, jen nebyla ta správná chvíle či okamžik pít vědomě kávu pospolu? Nebylo pravděpodobně osudem dáno, aby došlo k seznámení dřív, než se mělo ve skutečnosti stát. Kaváren je mnoho, obzvláště ve městech a bylo mi a je mi stále ctí mít v diáři napsaný datum a čas, který budu muset třikrát přepsat. Místo si psát nemusím, moc dobře ho znám, stejně jako on. Na to místo totiž chodíme už roky.
Někde jsem četla citát: „Spřízněné duše se vždy potkají, protože chodí na stejné místo.“ Něco na tom bude.
Přítomná káva s nádechem neznámé budoucnosti... Budoucnosti, co zdá se tak vzdálená a přitom je tak blízko. Vidím ji a najednou v mlze zmizí... co bude za tři roky? To nikdo neví... budu pít tu kávu vyřčenou pomalu jako pojistku z minulosti? Já v to věřím a těším se na ni.
Vzpomínám na mnoho káv a některé se mi vryly do hlavy natolik, že nikdy nezmizí. Jedna, je to už rok, byla z automatu, nechutně sladká, za to v báječné společnosti. Možná kdyby ta káva byla obyčejná, nebyla by ta vzpomínka na malou čerpací stanici v kopci tak silná. I když, kdo ví...
Káva v intimitě v soukromém prostředí mi připadá jako jiná dimenze či jiný časoprostor. Pocit potřeby plně prožít každou vteřinu v nastalé hodince, kdy čas utíká mílovými kroky. Chtěla bych někdy držet stopky a ten čas zastavit, získat víc času.
Kdyby bylo dostatek času, byl by ten okamžik pro mě tak vzácný? Uměla bych ho ocenit a vážit si ho? Myslím si, že je důležité si tuto myšlenku pamatovat, protože jednou může nastat doba, kdy času bude dosti. Uchovat v mysli minulou vzpomínku na budoucí přání: „Mít víc času.“
Ke kávě se často podává něco sladkého, ale o tom někdy jindy.
Dobrou chuť a příjemnou společnost u kávy přeji všem.